Dobré se chválí samo

První nástěnné kuchařky se objevily zřejmě v  německých zemích, odkud se od konce 19. století postupně šířily po Evropě. Do českých zemí se dostaly v první polovině 20. století, největší oblibě se těšily zejména v meziválečném období. Nástěnné kuchařky se vyšívaly ručně na vybělené lněné nebo bavlněné plátno. Hospodyňky je zavěšovaly do všech pokojů v domě, nejvíce však do kuchyně, odtud pochází také jejich zlidovělý název kuchařky. Úkolem takto použitých dekorací bylo chránit zeď před otěrem a znečištěním, nebo naopak zakrýt místa, která již v místnosti nebyla příliš úhledná.

Ve sbírce Muzea Vysočiny Třebíč se nachází 59 různých kusů nástěnných kuchařek, které vznikly převážně v  první polovině 20. století. Všechny pocházejí z  oblasti Třebíčska. Většinu textilních nástěnek tvoří jednobarevný obrázkový motiv doplněný textem, jako základní barvy jsou použity červená, modrá nebo černá. Pouze šest z nich je vícebarevných.

Texty nástěnných kuchařek jsou v  češtině, pouze jedna nese německý nápis: Das größte Glück für einen Mann, ist eine Frau die kochen kann (Největším štěstím pro muže je žena, která umí vařit).

Spektrum témat, kterým se věnují, je velmi pestré: připomínají péči o kuchyni a řádný chod domácnosti, lidová moudra, milostné motivy, rodinné vztahy či smysl pro pracovitost. Často se také odkazují k  víře a křesťanským hodnotám, oblíbené jsou modlitby za ochranu osob, rodiny i stavení. Postupem doby přibývají reflexe společenských témat, jako je české vlastenectví nebo velká válka. Vyhledávané byly také úryvky z lidových písní a  obecně známých hudebních děl – například výšivka hocha s  dívkou podle árie ze Smetanovy Prodané nevěsty: Věrné naše milování. Neposledním zdrojem inspirace byly lidové pohádky, jak dokládá i bez dalších slov výmluvné vyobrazení vlka a červené Karkulky.